Někteří to již víte z nedělního fotbalového utkání proti Albrechticím, jiní třeba z posledního fotbalového článku a pro ty ostatní nastíním onen skvělý výsledek našeho volejbalu v tomto článku.
V sobotu 29. srpence se sokolský volebalový tým poprvé ve své historii zúčastnil prestižního volejbalového turnaje smíšených družstev v nedaleké Lukavici. Počasi z počátku naznačovalo, že by se celé sportovní klání mohlo zrušit, ale jak se říká, kdo si počká tak i my se dočkali a jen co déšť ustal vybehli prvni sportovní nadšenci na hřiště. Nás čekal přvní zápas až v další sérii a tak jsme se mohli pomalu připravovat na vstup do klání.
Jako první soupeř se proti nám na asfaltovém hřišti postavil tým s názvem Brkalové (několiknásobní vítězové turnaje). Úvod prvního setu se nám moc nepovedl a hned jsme prohrávali o značný bodový rozdíl. Toto manko jsme sice postupně snižovali, ale nakonec jsme první set prohrály s rozdílem pouhých tří bodů. V druhem setu byla situace opačná. Hned v uvodu jsme si udělali tříbodový náskok a ten jsme do konce setu jestě navýšili a set vyhráli. V základní části turnaje se hrálo pouze na dva sety a rozhodovalo se v počtu uhraných balónů, který jsme měli vyšší a tedy jsme první zápas vyhráli (1:1 na sety).
Druhy zápas se odehrával na vedlejším kurtu s umělým povrchem. Proti nám se postavil tým s názvem Hobliny. Ze zkušenosti z prvního zápasu jsme neponechali nic náhodě a hned na počátku jsme si udělali devítibodový náskok, který jsme si udržovali až do konce setu. Druhý set byl obdobného ražení a celý zápas jsme vyhráli poměrně hladce 2:0.
Po tomto zápase jsme měli delší pauzu při které jsme mohli pozorovat styl a taktiku soupeřů v základní části a možných soupeřů v dalších bojích o umístění.
Zápas proti týmu se zvláštním pojmenováním Lemry byl na řadě jako třetí. Z předchozího sledování nám bylo jasné, že tento soupeř bude tvrdý oříšek a také se to při hře potvrdilo. Naštestí jsme si díky tvrdým smečům Libora, mě (David) a chytrým zálivkám Standy získali náskok dvou bodů, které jsme si již nenechali vzít. Za výbornou práci v poli a při nahrávkách zaslouží pochválit také Katku, Irenu a Tondu díky kterým, jsme dokázali porazit v posledním zápase naší tabulky i do té doby nejtežšího soupeře Sk. Rovnice. Závěrečný zápas byl opravdu vyrovnaný a díky přítomnosti Jindry Kalouse máme i pár pěkných záběrů z tohoto náročného zápasu o první místo v tabulce základní části a tedy o účast ve finálovém boji. Pro doplnění třetí i čtvrtý zápas jsme vyhráli poměrem 2:0.
A bylo tu finále. Z druhé skupiny vyšel jako vítez tým se sympatickým názvem Pralinky. Již v průběhu první části jsme měli šanci vidět jejich styl hry a to byl nejspíš kámen úrazu. Do finálového boje postavili téměř vyměněný tým něž jsme sledovali a jeho kvality byly někde úplně jinde. Soupeř nám hned v úvodu prvního setu utekl o pět bodů. My jsme se ale nedali a snažili jsme se tento rozdíl smazat ovšem nepovedlo se. Prvni set tedy 1:0 pro soupeře. V druhém seru značně poučení z předchozí zkušenosti jsme nenechali nic náhodě a rvali se o každý balón a své ovoce to také přineslo. V druhém setu jsme zvítězili a dokonce s rozdílem bodů takovým, že bychom ve hře na dva sety zvítězili. Finále se ovšem také hraje na dva sety, ale vítězné - šli jsme tedy do třetího zkráceného setu. Boj to byl opravdu zajímavý. Zisk bodů byl vždy nepatrný a tedy podání se střídalo na obou stranách jak na běžícím pásu. Žádný z týmů si nedokázal vytvořit nějaký bodový náskok a tato hra se nesla až do samého závěru utkání kdy se nám nepovedl příjem a tím soupeř dosáhl na konečný bod. Finále jsme tedy prohráli po vypjatém a náročném boji v poměru 1:2.
Sice jsme nevyhráli, ale odjeli jsme z Lukavice plni skvělých dojmů ze hry a nadějemi, že příšte to bude aspoň stejně dobré jako letos.
Chtěl bych ještě touto cestou poděkovat zcela neznámým fanouškům, kteří nás svým originálním povzbuzováním hnali ve finálovém zápolení (soupeře povzbuzovali heslem PRALINKY a 3 tlesknutí - do tlesknutí naši příznivci skandovali SEŽEREM). 