Minulý týden jsme velmi netrpělivě očekával informace ohledně prvního zápasu našeho HC Sokol Klášterec. S velkým potěšením jsem shledal výsledek 2:2 a ještě informace, že týmy byli relativně vyrovnané. Prvního zápasu jsem se nemohl zúčastnit neboť jsem byl na soustředění v Krkonoších.

O to s větší chutí jsem se těšil na včerejší zápas.

No a zde se na celé čáře ukázalo z čeho panovali při zakládání klubu největší obavy. S malým počtem hráčů v den zápasu.

Tým Líšnice byla absolutně hratelný soupeř nicméně pokud oni v pohodě střídají a na lavičce je konstantně připraveno 5 a více odpočatých hráčů a na naší lavičce je nervózní jeden náhradník a to ještě zhruba na 30 sekund, neboť pak již dojíždí další, že potřebuje střídat, tak to se skutečně nedají dělat ani výsledky ani vytvářet pozitivní atmosféru pro radost ze hry či pohybu.

V druhé třetině se ještě nepříjemně srazil Honza Křivohlávku a nemohl střídat zhruba na deset minut vůbec. Takže jsme hráli absolutně bez střídání. No a to jsou pak všichni znechuceni a unaveni k padnutí. K tomu všemu sledují jak soupeřova střídačka perfektně funguje a v týmu soupeře panuje výborná a odlehčená nálada. K tomu všemu skutečně velmi nevlídné počasí a to na psychice skutečně moc nepřidává.

V minulém zápase a stejně jako včera jsme mohli využít posily z Králík, kteří jsou herně dobří a hlavně jsou na ledu. Nicméně ani oni se nedostavili, ale to jim nezazlívám. Jsou přeji jen k výpomoci. My jsme přeci chtěli, aby hráli Klášteráci. Byli jsme plni optimismu, že tým o dobré početní základně postavíme a samozřejmě rádi vytvoříme prostor posilám z bližších či vzdálenějších vesnic a měst.

Výsledek 0:8 nesvědčí o slabosti našeho týmu. To v žádném případě. Soupeř byl jasně hratelný. Výsledek svědčí o nekompaktnosti týmu a vysoké marodce.

Jsme na začátku soutěže. Počty se teprve pozvolna sbírají. Našimi ambicemi není sbírat všechny body, ale zahrát si. Ukázat, že Klášterec vždy byl, je a bude sportovní vesnicí. Že jsme schopni dát do hromady partu "borců", jak vždy říká Olda Andrejsu. Že jsme schopni táhnout za jeden provaz. Že máme předpoklady a že máme chuť soutěžit a pohyb je nám blízký. V kolektivních sportech je však potřeba také vytvořit skvělou partu a sounáležitost s týmem. Je potřeba si občas odepřít trošku radosti či pohodlí, tak aby mohl tým fungovat a přinášet výsledky. Našim cílem není za každou cenu bodovat, ale vědět, že se na zápas vždy sejde dobrá parta. Bude mít kdo střídat. Bude nás to všechny bavit a všichni si to řádně užijeme.

Jsem přesvědčen, že na včerejší velmi malé účasti hráčů mělo vliv několik faktorů - nemocnost, vánoční koncert ZŠ. Ale také pravděpodobně jistý stupeň laxnosti některých.

Berme prosím včerejší zápas jako bod k zamyšlení a udělejme za takto slabou účastí hráčů silnou čáru a pojďme koukat směle dopředu. Po dvou zápasech již víme, že soupeři jsou hratelní, že na tom nejsme vůbec špatně. Máme velmi dobré předpoklady první ročník uhrát s dobrým skóre a vytvořit ideální základ pro další ročníky.

Věřím, že na příštím zápase se na střídačku již skoro nevejdeme a budeme stejně s úsměvem jako naši soupeři motivovat a povzbuzovat všechny hráči na ledu. Pojďme všem ukázat, kdo jsou to Klášteráci!!!!

Děkuji a těším se na setkání při příštím zápase a snad již v nových dresech ve kterých budou góly padat jedna radost.

S pozdravem a pozitivní energií,

Míra Jirčík