V pátek 24. listopadu po více než 96 letech přestalo tlouci srdce pana Antonína JIREŠE.

          Tonda, jak mu všichni říkali, vstoupil do Sokola v roce 1940 a členem byl až do své smrti. Věnoval se cvičení na nářadích a prostném. Později toto cvičení vedl a nakonec po dlouhá léta vedl celý Sokol v Klášterci jako jeho předseda. Podporoval nové aktivity, byl spoluzakladatelem a ředitelem lyžařských závodů, organizoval cvičení žen, žactva, turistické pochody i kulturní programy a akademie.

Vychoval řadu svých nástupců, kteří vedli některé oddíly i celý Sokol v Klášterci.

          Velmi se zasloužil o údržbu i rozsáhlé opravy a přístavby sokolovny. Jako šikovný truhlář se postaral např. o parketovou podlahu v sále, nátěry oken, úpravu promítací kabiny, přebudování kuchyně a bytu a jeho zásluhou máme dodnes krásné dřevěné obložení sálu. Po desítky let se nestalo, aby se cestou z práce nejméně na hodinu nezastavil v sokolovně. Na opravách podlahy a obložení se podílel naposledy ve svých 88 letech. Je víc než symbolické, že poslední rozloučení se bude konat právě v sokolovně.  

          Ke sportu a členství v Sokole vedl i svou rodinu až po pravnoučata. Např. syn byl reprezentantem ČSR v lyžování, zeť starostou Sokola v 90. letech a pravnuk nyní závodí v travním lyžování i v zahraničí.

          Jméno Jireš bylo v Klášterci synonymem pojmu Sokol. Také proto byl bratr Antonín Jireš u příležitosti oslav 100 let Sokola v Klášterci za své mimořádné zásluhy oceněn župní Bronzovou medailí Karla Pippicha.        

         ČEST JEHO PAMÁTCE !