Činí se i florbalisti -v amaterské lize a nejen na hřišti

Vytisknout
První turnaj ve florbalové amatérské lize. Hráno v Dolní Dobrouči za účasti týmů: D.Dobrouč, Rudoltice, Klášterec n. Orl., Lanškroun, Letohrad, Mistrovice.
Systém hry 5+1 a 2x10 minut.
Jako každý jiný čtvrtek jsme si byli zahrát florbal v sokolovně. Nebylo tam moc hráčů, a to jsme v sobotu měli jet na 1. turnaj amatérské ligy, kam jsme se letos poprvé přihlásili. Jak to proběhlo?

Domluvili jsme se na tom, kdo a v kolik se jede. Sobotní ráno bylo pro všechny nepěkným budíčkem. Téměř nikdo nevěděl, že se pojede až v 9. Nevím, zdali ještě někdo jiný než manažer týmu věděl, že se nejede v 7 hodin. Na turnaj jsme tedy nejeli s veselou náladou, všichni jsme byli naštvaní. Nejen kvůli tomu, že jsme mohli vstávat o dvě hodiny později, ale také proto, nás tam jelo pomálu. Pouhých 8 hráčů do pole a gólman (nehledě na to, že 3 nejmenovaní hráči měli v pátek splnění). Vydali jsme se tedy do Dobrouče do nové haly. Hala vypadá jako „skladovák“ na balíky (pro ty, kteří tam ještě nebyli).


První zápas jsme hráli proti týmu z Lanškrouna. Naše hra byla neurovnaná, nikdo pořádně nevěděl, kde má běhat a kde má být. Snad jen gólman věděl, že jeho místo je v brance. Musím podotknout, že zde se hrál systém 5+1 a na to my prostě nejsme zvyklí, běžně v naší sokolovně hrajeme 2+1. Tento zápas jsme prohráli 1:4, gól za náš tým vsítil Jindra Holub. Vybavuji si i jeden gól Lanškrouna, rozehrávala se standardní situace z velkého brankoviště, a Pepa říkal: „jak se staví zeď?“ než to dořekl už jsem lovil míček z branky. V tomto zápase byla organizace hry špatná. Když se útočilo nezůstávalo se vzadu a z toho vznikaly šance pro Lanškroun a gólman toho také moc nepochytal. Zahráli jsme si i v oslabení.

Druhý zápas se hrál o půl hodiny později proti domácímu týmu Dobrouče. V tomto zápase se nepodařilo nikomu z nás vstřelit branku, prohráli jsme 0:2. Nedostávali jsme se do střelby a opět jsme vzadu nehráli s klidem a nechávali jsme tam volné hráče. Zápas jsme odehráli bez vyloučení.

Následovalo 90 minut pauzy mezi zápasy. Kluci, kteří již byli trochu posilněni, zamířili do místní hospody. Zbytek týmu se tam po dlouhém přemýšlení ztratil také - dát si oběd, měli zrovna zvěřinové hody. Dali jsme si tedy něco k jídlu a ti posilnění se posilňovali dále.  Posilňujícím klukům říkáme, že ve 13:00 je další zápas „ alespoň jeden z Vás ať přijde, abychom měli alespoň jednu pětku“.

Už měl začít další zápas, proti Rudolticím, když jsme zjistili, že nám chybí hráč. Naštěstí  po chvilce čekání jeden dorazil. Mohli jsme tedy začít. Po chvíli jsem si všiml, že přišel i zbytek týmu. Tento zápas bych hodnotil jako náš nejhorší ze všech, co jsme v sobotu odehráli. Prohráli jsme sice jenom 0:2, ale nechávali jsme tam moc místa vzadu, byli jsme pod neustálým tlakem a dopředu jsme se moc nedostávali. Ještě štěstí, že se netrefovali do branky, ale do mě. Byl to špatný zápas.

Ale: i přes 3 porážky a manažerské selhání byla v týmu dobrá nálada.
Nastupujeme ke 4. zápasu proti týmu ze Sokola Letohrad. V týmu nastoupila i jedna holčina a já jako gólman říkám: „chlapi, tu můžete nechávat vzadu samotnou, já si s ní nějak poradím“. Mohu říci, že holčina florbal ovládala dobře, ale kluci se nabídli, že si jí pohlídají. A taky že ano. Já jsem jí snad před mou brankou ani neviděl. To byla najednou obětavost! V tomto zápase (nevím jak si to vysvětlit)  kluci, kteří se posilňovali v hospodě, začali konečně hrát, asi je to nakoplo. Tento zápas už jsme hráli velice dobře jak vepředu tak i vzadu. Dostávali jsme se do střel a vzadu jsme hráli to, co jsme chtěli hrát už 3 předchozí zápasy. Tento zápas byl pro nás vítězný 2:1. První gól vstřelil Kuba Chmelíček. První desetiminutovku jsme tedy vyhráli a byli jsme natěšeni do druhé, hlavně nedostat gól. Začala druhá a Martin chtěl nahrát dopředu.  Křížem před brankou mu sjel míček po čepeli a pěknou nahrávkou vybídl Letohrad ke skórování 1:1. Tým mu to ale nevyčítal, stalo se už v předchozích zápasech, že mi vzadu dost pomohl. Hrálo se dál a času na skórování bylo dosti pro oba celky. A podařilo se - Tomáš Mlynář střílí vítěznou branku.

Byli jsme vítězstvím natěšeni na poslední zápas proti Mistrovicím. Zápas byl velice vyrovnaný a nám se podařilo pokračovat ve stylu 4. zápasu. Prohráli jsme ho 0:1 kvůli nedůslednému bránění standardní situace. Nechali jsme tam volného hráče, který měl usnadněnou pozici, téměř prázdná brána, protože jsem se nestihl přesunout  k druhé tyči. Ke konci zápasu jsme se chystali k náporu, ale Kuba Ch. je vyloučen za řeči na dvě minuty.

Závěrem bych chtěl podotknout, že i přes čtyři porážky a jedno vítězství jsme podali celkově dobrý výkon. Celkové skóre 3:10 si myslím pro člověka, který neviděl, jak jsme hráli, vypadá děsivě, ale my všichni z toho máme dobrý pocit. Všechny týmy byly hratelné, chybělo štěstí. Skóre je především za 5 zápasů. Když si totiž vzpomenu, že byly zápasy, kdy jsem lovil míček z branky v jednom zápase vícekrát, než teď za 5 zápasů, myslím, že špatný výkon to nebyl. Do příštího turnaje to chce především lepší organizaci a více hráčů.

Hráči: Jaroslav Bílek - Martin Bílek, Jindřich Holub, Tomáš Bartoš, Tomáš Mlynář, Jakub Hůlka, Jakub Chmelíček, Lukáš Kalous, Josef  Mychánek