V pátek 24. listopadu po více než 96 letech přestalo tlouci srdce pana Antonína JIREŠE.

          Tonda, jak mu všichni říkali, vstoupil do Sokola v roce 1940 a členem byl až do své smrti. Věnoval se cvičení na nářadích a prostném. Později toto cvičení vedl a nakonec po dlouhá léta vedl celý Sokol v Klášterci jako jeho předseda. Podporoval nové aktivity, byl spoluzakladatelem a ředitelem lyžařských závodů, organizoval cvičení žen, žactva, turistické pochody i kulturní programy a akademie.

Vychoval řadu svých nástupců, kteří vedli některé oddíly i celý Sokol v Klášterci.

          Velmi se zasloužil o údržbu i rozsáhlé opravy a přístavby sokolovny. Jako šikovný truhlář se postaral např. o parketovou podlahu v sále, nátěry oken, úpravu promítací kabiny, přebudování kuchyně a bytu a jeho zásluhou máme dodnes krásné dřevěné obložení sálu. Po desítky let se nestalo, aby se cestou z práce nejméně na hodinu nezastavil v sokolovně. Na opravách podlahy a obložení se podílel naposledy ve svých 88 letech. Je víc než symbolické, že poslední rozloučení se bude konat právě v sokolovně.  

          Ke sportu a členství v Sokole vedl i svou rodinu až po pravnoučata. Např. syn byl reprezentantem ČSR v lyžování, zeť starostou Sokola v 90. letech a pravnuk nyní závodí v travním lyžování i v zahraničí.

          Jméno Jireš bylo v Klášterci synonymem pojmu Sokol. Také proto byl bratr Antonín Jireš u příležitosti oslav 100 let Sokola v Klášterci za své mimořádné zásluhy oceněn župní Bronzovou medailí Karla Pippicha.        

         ČEST JEHO PAMÁTCE !

        V neděli  5.11. jsme jeli do Němčic, abychom tu sehráli poslední zápas na podzim. Toho „posledního“ bylo dost: poslední zápas, poslední domácí, předposlední my a oba spoustu obdržených branek, což slibovalo, že by mohlo padnout mnoho gólů. Němčice měli ještě horší podzim než my a pokud jsme na jaře chtěli hrát o záchranu, museli jsme vyhrát. Jenže - museli jsme se zase vyrovnat se spoustou absencí. Chyběli Brůna, Bednařík, Bílek, Honzák a v neděli dopoledne se omluvil i Machy Rous kvůli nečekaným pracovním povinnostem. Největší otazník visel nad obsazením jednoho z krajů obrany, až nakonec nastoupil vůbec poprvé na tomto postu Honza Králík. A podle vyjádření..... 

         Na sváteční den bylo přeloženo poslední domácí utkání v letošním roce. Důvodem byla kolize s tradiční hudební vzpomínkou na blízkém hřbitově, která se tam koná již 120 let. Jenže oslava státního svátku se výkonem na hřišti ani výsledkem bohužel nekonala. Nekonala se ani atmosférou na stadionu: počasí pod psa, hřiště podmáčené a nálada mezi hráči i diváky taky nic moc. Jako by už všichni rezignovali a byli smířeni s tím, že celý podzim stojí za nic a na překvapení je zbytečné čekat. Proto ani návrh rozhodčího, že hřiště je za hranicí regulérnosti a doporučuje zápas přeložit, nebyl akceptován. Žamberk, když už přijel tak to chtěl odehrát, a naši také, snad aby se to podzimní trápení neprotahovalo.

         Našim opět chybělo několik zraněných hráčů, vesměs ze skupiny „B“: Brůna,

      V 11. kole jsme zavítali na hřiště Žichlínku s cílem pokusit se o nějaký ten bod, neboť jich na podzim sbíráme dost málo. Začali jsme velice aktivně a hned v úvodu jsme si vytvořili dvě slibné příležitosti. Do první se dostal P. Rous, ale jeho pokus byl zastaven kaluží, takže domácí gólman neměl problém zasáhnout. Ve druhé střílí po centru Saboty M. Fišer vedle. Domácí se osmělili až v 5.minutě, ale mělo to pro nás ničivý účinek. Máme odkop od brány, na půlce proběhne špatná komunikace mezi .....

      Rekordní vítězství v minulém kole navodilo optimismus do řad hráčů i fandů. Krásné počasí dobrou náladu podpořilo. Jenže: jako by se zapomnělo, že budeme hrát s jedním z nejlepších celků tabulky. Jen pesimisté občas projevili obavu, zda jsme všechen střelecký prach nevystříleli v minulém kole. Možná jen ti pak neprožili studenou sprchu.

      Ta přišla už v druhé minutě. To rudoltický Foff napřáhl k ráně z 20 metrů, namířil k tyči a Dostál neměl šanci - 0 : 1. Přitom jsme si po dlouhé době nemohli stěžovat ....